Jazzové kytary Brauer část 1. historie


Podívejme se dnes na nejlepší české jazzové kytary padesátých a šedesátých let – kytary Bräuer.

Bräuer Cutaway Grand Master

V době, kdy jsem se začal vážněji zajímat o jazz a hlavně hledal kytaru, na kterou by se něco takového dalo hrát, tedy na začátku devadesátých let, mi několik starších kytaristů radilo – pořiď si Brojerku (Bräuerku, Bräuera, Brojera atd…), takovou tu Cremonu, co vlastně neni obyčejná Cremona, prostě džibsonku, gibsonku, gibsóna atd… Mnoho lidí (a v podstatě to byla drtivá většina) dokonce ani netušilo jak se jméno Bräuer vlastně píše – není divu, normalizace sedmdesátých let dokonale vymazala jméno Bräuer ze všech oficiálních publikací a článků…

Jak to všechno začalo:

V roce 1896 začíná Anton Bräuer stavět hudební nástroje – tehdy především módní a žádané citery – v Schönbachu (dnes Luby u Chebu). Časem se z této firmy stává nejlepší výrobce citer u nás a vyrábí přes padesát typů od nejlevnějších až po velké, koncertní mistrovské typy Perfecta. Během třicátých let si Anton uvědomuje změnu vkusu a postupně zařazuje do nabídky i mandolíny a především kytary.

Svého syna Alfreda Bräuera nechává Anton již vyučit kytarářem v legendární Schönbašské dílně rodiny Mettalů. Zde si Alfred osvojí nejen pečlivou a příkladně čistou práci, ale i systematičnost a smyslo pro vzhled a praktickou funkci nástroje – dnes bychom řekli ergonomii a design. Začíná pracovat v otcově dílně a staví první kytary. Ožení se a těsně před válkou se mu narodí syn Manfred.

V roce 1940 musí Alfred narukovat na frontu a dostává se do amerického zajetí v Belgii, společně s dalšími kolegy ze Schönbachu – například s Karlem Höfnerem, Fredem Wilferem a dalšími. Po roce 1945 v táboře v Bubenreutu začínají společně plánovat poválečnou výrobu nástrojů – zdá se, že i Alfred váhá, zda se nepřestěhovat natrvalo do Německa – je však přemluven svojí ženou a hlavně synem, který začal právě chodit do školy a v roce 1947 se definitivně, po nejrůznějších peripetiích, vrací do Schönbachu, mezitím přejmenovaného na Luby u Chebu.

Tady, jako všeobecně uznávaný odborník, začíná v čísle popisném 21 – tedy v rodinné vile Bräuerů, stavět pro právě vznikající národní podnik Cremona kytary. Jako výchozí typy se volí vzorky s číslováním dle předválečného velkého katalogu z roku 1937, největšího Lubského výrobce – Karla Höfnera. Ironií osudu je tento katalog z roku 1937 používán komunistickou Cremonou ještě na začátku šedesátých let a systém číslování až do roku 89! Alfred si typy upravuje dle svých představ, modernizuje design a rozjíždí výrobu manufakturním (naprosto však ručním a pečlivým) způsobem.

Slibný začátek neblaze ovlivňuje rok 1948 – do jeho domu se k jeho úžasu a nelibosti stěhuje celá soustředěná výroba kytar pro Cremonu a i když se stává papírově mistrem v celém objektu, fakticky je omezen na dílnu a byt v prvním patře. Dílna v přízemí a prostory v zadní části domu (a přístavbě) jsou obsazeny tovární výrobou laciných typů zaměstnanci Cremony.

Příchodem plánovaného socialismu jsou okleštěny Alfredovi možnosti na minimum.

 

Oficiálně vyrábí pouze tyto typy:

465 (jazzový archtop – laminovaný celomahagon nebo ořech),

Bräuer Cremona 465

 

na konci padesátých let přibývá 465A (se smrkovou laminovanou přední deskou),

Bräuer Cremona 465A

 

španělku typ 450

Bräuer Cremona 450

 

a konečně velký archtop, trochu úsměvně označovaný Cremonou jako Mistr.gibson.

Bräuer Cremona Grand Cutaway

Naštěstí Cremona tu a tam potřebuje vzorky na veletrhy a do zahraničí či nástroje pro reklamu či slavné umělce. Takto vzniká několik skutečně mistrovských nádherných kytar. Občas také v naprosté tajnosti postaví Alfred i jeho syn Manfred několik „bokovek“ pro známé…

Bräuer Cremona Grand Master

 

Celou dobu však narážejí na odpor ekonomického úseku (tzv. škrtacího oddělení) Cremony – oficiálně nemají vůbec vyrábět z „masivu“, je opakovaně zamítnuto použití vyztužení krků ocelí a duralem apod.

V šedesátých letech se syn Manfred stává nejmladším mistrem odborného výcviku na škole pro mladé kytaráře a dochází k celkovému uvolnění atmosféry. Dílna Alfreda Bräuera je tehdy považována za „rodinné stříbro“ celého podniku, jejich nástroje jsou ceněny (jsou mimo jiné nejdražšími kytarami v té době vyráběnými u nás), plat pracovníků v dílně je téměř dvojnásobný oproti průměru a každý rok nejlepší absolvent školy může nastoupit k Bräuerům na praxi. Takto se dvakrát stává součástí této dílny i pozdější legenda českého kytarářství  Josef Kubla.

V roce 1965 v létě přes Jugoslávii na dovolené emigruje do západního německa mladý Manfred – důsledky jsou nedozírné – jméno rodiny je vláčeno dobovým místním tiskem, upadají v nemilost a celá situace se vyostřuje a mění nepříznivým způsobem.

Naprosto logicky tak potom v létě roku 1968 otec Alfred Brauer odchází (legálně) i s rodinou za svým synem do Německa. Tam pracují jako významní mistři pro firmy Framus (zde je v nabídce katalogu po léta uváděn mistrovský model Bräuer) a Höfner. Staví již pouze klasické španělské kytary a Manfred Bräuer v devadesátých letech rozšířil svou nabídku o klasické italské mandolíny. Po revoluci roku 1989 v ČR  se vracívá občas i do rodné vlasti. Dnes žije se svou ženou v západních Čechách.

8 komentářů


  • kuba // // Reply

    Jednu doma máme.. Exportní s logem Viviani…i s původním pevným kufrem.. .-)

  • Daniel // // Reply

    Rád bych se s někým z rodiny Bräuerů potkal

  • Michael Wollmann // // Reply

    Mám dvě, jedna je celá v přírodní světlé barvě dřeva, tedy zadní deska i luby, druhá má přírodní pouze přední desku. U té první bohužel není původní mechanika, nevyrábí se v této rozteči a také chránítko není originál.

  • Daniel // // Reply

    vlastním pravděpodobně typ Bräuer Cremona 465A

  • bob // // Reply

    Dobrý den, vlastním kytaru Brauer archtop, je mi skoda ji tahat ven, kdyz ted vim jaji puvod, koupim si nejakou Cort nebo Ibanez, takze je k maní, děkuji, at se daří.

  • PETR NOVAK // // Reply

    Mam jednu Brauer Grand Cutaway hraji na ni swing a hott jazz je to super nastroj

  • Gerard Homolka // // Reply

    Rád bych věděl, za kolik se Bräuerky prodávaly. Jednu mám, štítek tam je, ale cena je vyškrábaná. Pomůže mi, prosím někdo ? Ještě – nemá někdo k dispozici katalog kytar z Cremony ? Děkuji, Gery

    • mark312 // // Reply

      Bräuerky byly na svou dobu velice drahé : základní model 464 stál od 1085,- Kč, 465 a 465A pak až 1480,- Kčs. Velký typ s cutawayem 2100,- Kč a celomasivní verze ( oficiálně nedostupná a stavěná jen na vývoz jako Viviani nebo objednaná tajně ) stála 3100,- ! Byly a jsou to ale kvalitní nástroje… 🙂

Leave a Reply