Bio


Marek RejhonMarek Rejhon, muzikant, se narodil v roce 1975. Pravděpodobně byl předurčen stát se jazzmanem, i když si to nějakou dobu nechtěl připustit. Jazz si ho sám našel. Přesněji řečeno na něj v podobě bulharské reedice Bixe Beiderbecka vypadl v knihovně, když si chtěl půjčit elpíčko Šimka a Grossmanna. Humoristické povídky zcela zastínila prskavá, šumící, undergroundově tajemná hudba amerického jazzového trumpetisty. Od té doby se k němu různými kanály dostávaly jazzové nahrávky – a zcela jim propadl.

Jeho životní dráhu ovlivnili hlavně tři lidé. Jeho dědeček, učitel matematiky, ale zároveň nadšený hudebník. Jan Čejka, aranžér a klavírista, který jej zasvětil do hudební teorie. A Luboš Andršt, u něhož se Marek zdokonaloval ve hře na kytaru.
V šestnácti letech získával první zkušenosti jako korepetitor v kladenské lidušce, kde na klavír doprovázel hodiny stepu. Zhruba ve stejné době začal dobývat dívčí srdce hrou na kytaru. Nejprve prošel kánonem trampských písní a folku. Kolem sedmnácti mu ale došlo, že je potřeba začít z jiného konce. Také později pomalu dospěl k rozhodnutí, že nechce být zubním technikem (tento ctihodný obor vystudoval na střední zdravotnické škole), ale zkusí nejisté štěstí profesionálního kytaristy na volné noze.
Dostal se k Luboši Andrštovi do třídy mladých kytaristů. Z hodin svého učitele si vedle techniky hry odnesl i několik životních postojů. Třeba že v jazzu je třeba být svobodný, neomezovat se žádným šuplíkem, ale zároveň vědět, do jakého šuplíku patříte. A že když si s někým opravdu moc chcete zahrát, není nic snazšího, než se zeptat. Záhy po této lekci herní praxe se Markovi splnil jeden z jeho velkých snů – zahrál si s Lubošem Andrštem na několika vystoupeních v duu aniž by se ho musel ptát. Čímž zjistil že „všechno je jinak“ .
V roce 1996 si ho všiml Pavel Klikar a angažoval jej v nové swingové sestavě Originálního pražského synkopického orchestru. Když o tři roky později synkopický orchestr ve své bigbandové podobě na čas zanikl, založil Marek svou první velkou kapelu The Hottentots Orchestra, se kterou vydržel fungovat celých deset let.
Souběžně s tím navázal spolupráci s řadou dalších jazzmanů a kapel. S Jakubem Šafrem, v jehož kvartetu dodnes hraje, se podílel na swingových aranžích muzikálů jako Hello Dolly, Josefína, Dědeček automobil nebo Sugar pro divadla v Mladé Boleslavi a v Uherském Hradišti.
 V roce 2007 měl možnost nahlédnout do prostředí Národního divadla a vyzkoušet si spolupráci s rodinou Formanů – jako hráč na banjo vystupoval ve hře Dobře placená procházka.
S Hottentoty si zahrál na Pražském jaře a natočil mimo jiné i CD s Jiřím Suchým.
Současný pohled na jazz dnes předvádí společně s Petrou Ernyeiovou, Jaroslavem Šindlerem a Janem Greifonerem v sestavě Petra Ernyei Quartet.
V roce 2011 rozjel Marek nový projekt Harlemania. Českým divákům představuje jeho prostřednictvím vrcholný americký, trochu divočejší, swing 30. a 40. let. Repertoár tvoří v Evropě vzácně hrané kusy Caba Callowaye a Duka Ellingtona. Díky podpoře amerického Lincolnova centra se mu podařilo získat notové záznamy původních aranží řady Ellingtonových skladeb.
Vedle hraní spolupracuje Marek s Petrem Procházkou na vývoji kytar, zabývá se také historií  a konstrukcí českých i světových kytar. Tu a tam si odskočí k hudební režii. Ve volném čase pěstuje automobilové veterány a chová děti.
Hudbou si plní své sny a na jazzu ho baví hlavně to, že i po desetiletích je stále neskutečně moderní.
Žije v Kladně, které mu přirostlo k srdci i se všemi podivuhodnostmi, s nimiž se tu člověk může setkat.